Železniční rallye 2023

Tak máme za sebou první ročník bez letní 24hodinovky. Sleva od ČSOB umožnila uspořádat aspoň celostátní jednodenní soutěž. Bylo to za cenu změny plánovaného termínu, což některým udělalo problémy. Jsem rád, že i přesto přijeli.

Dostal jsem nápad dávat prémiové body za kategorie vlaků – on to byl původně nápad pro 24hodinovku, ty ale zmizely dřív, než jsem to stihl zrealizovat. Když jsem si to pak zkoušel, tak pro jednodenní hru je to možná i zajímavější – dát dohromady rozumně všech 7 kategorií není úplně jednoduché, na druhou stranu je hromada možností, jak to udělat. Hráči si nevystačí s obvyklými bodově hodnotnými spojeními, je třeba popřemýšlet, jak do trasy nacpat EC či Sp. Tam, kde se obvykle jezdí přímým vlakem, je dobré přeskakovat z vlaku na vlak. Příjemným bonusem bylo, že nastavená pravidla přirozeně tlačila hráče do vlaků ČD, takže si nemuseli doplácet za vlaky jiných dopravců.

Na startu se sešlo pěkných 11 soutěžících (= 13 osob), přibyli nováčci z Plzně. Při hledání tras možná trochu dělala problém nutnost rozlišovat IC/EC, což v běžném provozu nedělají ani cestující, ani zaměstnanci SŽ. Pro mě to znamenalo pečlivě projít v datech vlak po vlaku a zkontrolovat, jestli to tam mám správně. (K čemu je vlastně rozlišování EC/IC dobré?)

Ze startu jste se rozprchli pěti vlaky. Někomu jelo všechno bez problému, jiným zase sem tam něco ujelo. Největším průšvihem byl ujetý (ne)přípoj v Plzni (mezi vlaky bylo 5 minut, v Plzni jsou přípoje od 6 minut), které stály Pavla K. a Jakuba minimálně 500 bodů. Líbil se mi minimalistický plán Pavla K. s pěti vlaky Praha - Beroun - Plzeň - Brno - Č.Třebová - Praha a šesti různými kategoriemi (protože v části rychlíku do Brna byla NAD), který by stačil na 4. místo, ale kvůli právě zmíněné Plzni nevyšel. Překvapila mě Karlova trasa, který se "vykašlal" na sběr kategorií a se čtyřmi to stačilo na 5. místo. (Anebo to byl důsledek ujetí v Plzni a spočítal si, že je to lepší než návrat do Prahy?) Pochlubte se sami, jak jste plánovali, které kategorie dělaly největší problémy a jestli vám všechno vyšlo.

Já jsem v závěru sledoval zejména počínání Adama, který váhal, jestli risknout tříminutový přestup v Plzni. Zkusil a vyšlo mu to. Pak jsem ještě naživo smutně koukal, jak na Smíchově vystoupil ze spěšňáku (náhodou jsem tam byl taky) a nešel na vlak do Chuchle. Myslel si, že cíl je už 19:50 a že to nevychází. Škoda. Přišel tím nejenom o dnešní vítězství, ale i o vítězství celoroční. Nicméně, být druhý těsně za Davidem je skvělý výsledek a třeba to vyjde příští rok lépe. Davidova trasa kromě toho, že byla nakonec nejlepší, byla i neskutečně spolehlivá, což u vítězných tras nebývá pravidlem. Na třetím místě dojel s nevelkým odstupem Honza s nulaminutovým (ne)přípojem v Kolíně. Stejným pořadím skončil i celoroční boj o medaile a putovní pohár.

Snad se letošní ročník líbil a budu se těšit na Vás zase příští rok. Pokud se nestane něco nepředvídaného, tak si určitě zkusíme nějaký nový kraj, nabízí se liberecký nebo plzeňský.

Po třech letech jsme se vrátili do Ústeckého kraje. Vzhledem k steskům některých na brzký a daleký start jsem ho posunul o hodinu, a to do Lovosic. Navíc jsem vyzkoušel letmý start bez společného srazu, který se dá použít i v taktových uzlech, které jsou jenom jednou za dvě hodiny. Cíl jsem ponechal v Ústí, kde je čas na krátké setkání a rozdání diplomů. Na start jsem ze zvědavosti vyrazil také, abych se s vámi aspoň v rychlosti pozdravil. Jenže jsem seděl vpředu daleko od podchodů, takže než jsem tam došel, už jste byli všichni pryč. Takže jsem potkal jenom lidi jedoucí do Litoměřic – některé ve vlaku, některé jsem zahlédl na nástupišti v Cihelně.

Pro bodování hry jsem měl dva nápady, ale po nějakých zkouškách jsem zjistil, že se pro Ústecký kraj ani jeden z nich moc nehodí. Nakonec jsem zvolil další možnost – antiprémie, tj. po dosažení některých stanic se body odečítaly. Vzal jsem to velmi minimalisticky: Štětí, abych znevýhodnil jinak bodově výživnou pravobřežku, Proboštov, protože tam vedly všechny nejlepší trasy a dá se mu vyhnout, a Nelahozeves, aby těm dvěma nebylo smutno. :-) Takže z toho vznikla takřka volná úloha. Někdy příště zkusím víc antiprémií, aby to byla zajímavější kličkovaná. ;-)

Na startu se vás přihlásilo 10, do cíle všech 10 dojelo. Lovosice se ukázaly jako vhodný start, ze startu jste použili všechny čtyři vlaky. Vzhledem k zadání se výsledky daly očekávat velmi vyrovnané, což se potvrdilo. Na drobná zpoždění bylo potřeba reagovat u odskoků – někomu to pár bodů ubralo, někomu přidalo. Nejvíc ovlivnil hru ujetý přípoj v Benešově nad Ploučnicí, který připravil 6 hráčů o cca 140 bodů a Honza Frajer díky tomu poskočil z šestého místa na druhé. Nejlepší trasu vymyslel Karel Bureš, překvapilo mě, že se mu tam vešel i pěší přesun, a sice z Milostína do Kounova.

Technicky proběhla hra bez zásadních komplikací, pouze některé zmátlo to, že jako obvykle nedostali druhé heslo pro ostrou hru. Nevím sice, jak se vám vymýšlely trasy v jedoucím vlaku (a jaké by to bylo v narvaném vlaku), ale letmý start se ukázal jako použitelný. Chyběl tomu "společenský rozměr", takže jako pravidelné řešení bych to neviděl, ale občas proč ne.

Zajímavě se vyvíjí celoroční mistrovství. Je to tak vyrovnané (Davidův náskok je vzhledem k případnému škrtu jen zdánlivý), že komukoliv z první pětice stačí vyhrát poslední soutěž a má pohár jistý.

V otázce, kam v příštím roce, se objevily další nápady. IDOL a IDPK mám na seznamu možností už delší dobu. Martin navrhoval DÚK+Německo na jízdenku Labe/Elbe, to ale herně moc nepřináší, v podstatě jenom odskok do Německa a zpátky. To už mi přijde lepší a levnější spojit DÚK a IDOL. David pak přišel s myšlenkou spojit PID a DÚK s hromadou "přeshraničních" tratí. Jenom by už to bylo o něco dražší, zejména pro ty, kteří nebydlí ani v jednom z těchto dvou krajů. Je to především hra pro vás, tak si sami řekněte, co se vám líbí a co ne. Taky uvidíme podle toho, jak se budou vyvíjet ceny jízenek. Třeba Jízenka na léto zase zlevní. :-))

Letošní druhá rallye byla naplánovaná do Prahy a protože se neojevila žádná sleva na celosíťové jízdenky, tak zůstala v rozsahu PID, kde u celodenních jízdenek došlo naopak k příjemnému zlevnění. Ale i tak to dlouho vypadalo, že soutěž bude zrušena kvůli malé účasti. V termínu pro nejnižší startovné se stihli přihlásit jen čtyři a klíčový sedmý hráč se přihlásil týden před hrou.

Mimo jiné i vzhledem k nováčkům jsem se nechtěl pouštět do netradičního bodování a rozhodl se klasicky pro prémiové stanice. Inspirován hrou Wordle, kde se hádají pětipísmenná slova, jsem prémie vybíral právě mezi nimi. První nápad, že bych bodoval úplně všechny, zkazilo kromě počtu (je jich asi 40) zejména to, že cestou do Kolína jich je hned pět. Propracoval jsem se postupně k vhodné sedmici, u které mi počítač ukazoval na rovnocenné možnosti různých kombinací:

Bodů 3040=2440+600; pov.stan. 2 (Louny,Jíkev)
Bodů 2983=2383+600; pov.stan. 2 (Liteň,Louny)
Bodů 2960=2060+900; pov.stan. 3 (Kácov,Radim,Jíkev) Pečky-Radim pěšky 3 km za 51'
Bodů 2940=2040+900; pov.stan. 3 (Kácov,Jíkev,Liteň)
Bodů 2930=2030+900; pov.stan. 3 (Cítov,Louny,Krupá) Kounov-Milostín pěšky 1,6 km za 53'
Bodů 2930=2030+900; pov.stan. 3 (Jíkev,Louny,Krupá) Kounov-Milostín pěšky 1,6 km za 53'
Bodů 2924=2324+600; pov.stan. 2 (Jíkev,Liteň)
Bodů 2912=2312+600; pov.stan. 2 (Louny,Liteň)

V reálu to však dopadlo jako obvykle úplně jinak. Neuvědomil jsem si možnost pěšího přesunu mezi Štětím a Hněvicemi, takže půlka vyrazila právě tam. (Po dopnění chybějících přesunů našel můj program Davidovu trasu za 3211 bodů, ale lepší trasy opačným směrem už ne.) A prakticky přesně druhou půlku, která jela jinam, postihly odpolední komplikace u Klánovic. Tím vznikly ve výsledcích nepřirozeně velké rozdíly v dosaženém skóre. Smolař Radek měl smůlu i dnes, kdy mu nevyšel poslední přípoj v Čerčanech, jindy většinou bezproblémový.

Vaše trasy byly docela pestré, na každou z prémií se dostalo (děkuji tímto Radkovi za Radim). Spíše neplánovaně se z akce staly druhé Prčice. Na medaile dosáhli tentokrát ti, kteří zvládli čtyři prémiové stanice. Třetí David to vzal po směru hodinových ručiček (podle jeho slov proto, aby mohl případně vylepšit druhou půlku), o prvním místě před druhou Adamovou skupinkou rozhodla ochota Tomáše to vzít indiánským klusem ze Svojetína do Deštnice – 4,8 km za 43 minut včetně slušného krpálu hned na začátku. Tomáš vyhrál i ve všech "dílčích disciplínách" - kromě celkového počtu bodů byl nejlepší i v počtu prémií, v počtu bodů bez prémií, v počtu najetých kilometrů i v počtu nachozených kilometrů. Děkuji všem za účast, snad se to líbilo aspoň těm, kterým nic neujelo.

Mimochodem, o kolik procent jste zvedli obsazenost na hojně diskutovaných tratích 110 a 124?

Trochu se rozepíšu směrem ke zbytku letošního roku, aby se případně rozproudila diskuse o tom, jak by měly vypadat naše soutěže, abychom nebyli s počtem účastníků stále na hraně. Když jsem v Praze zmínil, že bych chtěl zářijovou soutěž umístit do Ústeckého kraje, objevily se u některých ne zrovna nadšené reakce. On je problém, že jste roztahaní od Chomutova po Třebovou, nově dokonce až po Havířov, takže pokud nezačínáme v Praze, tak to bude mít vždycky někdo dost daleko. Přikládám přehled, jak je to s dosažitelností jednotlivých her z Prahy (nejde jen o hráče z Prahy, ale taky o to, že z jedné nebo druhé strany někdo přes tu Prahu musí). Kromě tradičních startů uvádím i hry potenciálně plánované. Časy jsou zaokrouhlené.

Jak je z tabulky vidět, tak pokud máte jet do Prahy nebo za Prahu, tak to vyjde časově podobně. Chápu taky, že pro někoho mohou hrát roli i peníze. Pokud jedu o 100 km dál, tak si připlatím dalších minimálně 200 Kč. Co s tím? Co je hlavní problém? Jestli brzký start a pozdní konec, pak kromě možnosti mít start všech soutěží v Praze se nabízí posunout čas startu a/nebo cíle. Tím by se ale zkrátila délka hry a omezil by se počet kombinací, které se dají stihnout. Nicméně zrovna u Ústí si dovedu představit zkrácení hry na 9 či 8 hodin. Co vy na to? Pomohlo by to ochotě přijet? Nebo máte jiné nápady?

Po loňském březnovém Hradci, kdy se nakonec ukázalo, že tam byla nejhojnější loňská účast, jsem se rozhodl stejný termín i místo zopakovat. Zdá se, že předjarní start má něco do sebe a je větší šance mít volnou sobotu v době, kdy se ještě naplno nerozbíhají další akce. Přihlásilo se vás krásných 13 a pevně doufám, že na rozdíl od loňska letošní maximum teprve nastane.

IREDO se letos rozšířilo směrem na západ a já jsem přemýšlel, jak toho využít jinak, než že dám trapně prémii do Nymburka. Napadlo mě bodovat delší trasy a z různých variant (minimálně cca 30 minut, minimálně 30 km, aspoň 180 bodů) jsem nakonec zvolil tu prostřední. Počítač naznačoval, že se dá pěkných výsledků dosáhnout prakticky kdekoliv a že to bude velmi vyrovnané. Bude to zřejmě o ochotě počítat body pro různé trasy a dost možná budete zkoušet nové varianty ještě dlouho po vyjetí.

Kvůli silnému větru, který začal v pátek večer a měl skončit kolem poledne, jsem se bál, aby to neohrozilo příjezd hráčů a nemělo nějaký zásadní vliv na samotnou hru. Na druhou stranu jsem se uklidňoval tím, že nastavené prémie dovolují vyrazit směrem, kde nebude Babitron hýřit barvami. Nakonec se zpoždění vyčistila ještě před startem, takže ujetých přípojů by nemělo být víc než obvykle.

Ze startu vyrazila půlka hráčů ku Praze a některým ujel (nebo by ujel) hned první přípoj v Nymburce. Ale ani dalším hráčům se zpoždění a ujeté přípoje nevyhýbaly. Do cíle ale všichni dorazili včas. A jak je hezky vidět na mapkách, využili jste skoro všechny tratě, kde to dávalo smysl. Bodové výsledky byly o něco roztahanější, než jsem čekal. Na čelních místech se objevila překvapivá jména. Třetí skončil Václav Zdráhal, po šesti letech opět v první trojce. Ostřílený borec David Nádhera se snažil jezdit po koridorech a vyneslo mu to druhé místo. Vítězem se stal Matěj Kříž, je to jeho šestá hra a první medailové umístění, rovnou zlaté. Byl to zřejmě jediný hráč, kterému dnes nic neujelo.

Úspěšným hráčům gratuluji, všem děkuji za účast a věřím, že se v podobně hojném počtu uvidíme zase v květnu v Praze.