Železniční rallye 2022

Po srpnové rallye přišla otázka, co bych vám měl nachystat na podzim. V létě byla rallye moravská, Hradecko a Ústecko projíždíte pravidelně na lokálních soutěžích, a tak jsem se rozhodl, že letošek uzavřu jižním směrem. Po prvním zkouknutí možností jsem vynechal Plzeňsko a hodlal ponechat pouze Jihočeský kraj. Přemýšlel jsem nad nápadem bodovat nějakým způsobem všechny tratě v kraji, třeba dvojnásobným počtem bodů, ale nakonec mi stejně jako nejlepší přišly prémiové stanice, kde jednak nemusím nic nového programovat a jednak mám nejvíc prostoru to vyladit tak, aby bylo co nejvíce možností.

Časy startu a cíle byly jasně dané odjezdy a příjezdy vlaků směrem na Plzeň a Budějovice. Poměrně brzy jsem našel vhodnou sedmici, Bechyni a Jindřichův Hradec jsem pak ještě posunul, abyste v případě zpoždění o ně nepřišli. (Proč vlastně nikdo nedojel z Kardašovy Řečice až do Hradce? Je tam nějaký problém s přestupem do protisměru?) Neměl jsem z toho úplně nejlepší pocit, protože to nedávalo moc dobrých možností, ale přípravu jsem považoval za hotovou a už jenom zbývalo těsně před hrou vytisknout soutěžní materiály.

Všechny trasy, co vypadly z počítače, začínaly vlaky na Beroun a na Tábor. Večer před akcí jsem ještě dostal nápad vyzkoušet, jak to vypadá, když se ze startu vyrazí na Jihlavu a dosud prémiovou Obrataň. A s překvapením jsem zjistil, že dosavadní nejlepší okruh se dá se stejným bodovým výsledkem projet i opačným směrem. To se mi nelíbilo, tak jsem ještě narychlo Obrataň zrušil a místo ní dal Vodňany, o kterých jsem si myslel, že nebudou moc použitelné a budou tam jen do počtu. Počítačové pokusy ale říkaly přesný opak – Vodňany tomu daly ten správný šmrnc a spolu s ostatními prémiemi nabízely hromady dobrých možností. Sice tím padl třetí rozumný start do Havlíčkova Brodu, ale i tak jsem byl s výsledkem spokojený.

Na startu se vás sešlo 10, kromě umístění ve hře se bojovalo v celoroční soutěži o medaile a putovní pohár. Tentokrát jsem nevyrazil na žádný výlet, ale vrátil jsem se domů, zejména abych doplnil na pohár jména vítězů z posledních několika let. A jako bonus jsem mohl online sledovat vaše počínání. Už na startu mě překvapil David poznámkou "to asi dneska pojedeme všichni spolu". Neměl jsem pocit, že nejlepší mně známá trasa je až tak přímočará (pro zajímavost: směr Tábor 4216 bodů, směr Beroun 4170 bodů).

Odhadoval jsem, že ze startu pojede jedna část na Beroun a druhá na Tábor. Ranní komplikace v Táboře (ještě před startem) to dost změnily, takže tím směrem se vydal jenom Karel. Zbytek vyrazil na Beroun, kromě Tomáše a Adama, kteří zahájili své trasy překvapivě na Kolín. O letošním poháru tak bylo víceméně jasno 10 minut po startu, neboť Adam potřeboval dneska vyhrát a tímto směrem to bylo velmi nepravděpodobné. Ze zkoušených tras v aplikaci mě pobavil Pavel svou minimalistickou variantou třemi vlaky Praha-Plzeň-Brno-Praha. Trochu to kazila NAD z Jihlavy do Třebíče, takže by to bylo se čtyřmi přestupy, a to za 3658 bodů. Po startu probíhalo všechno v pohodě, pouze jsem byl zvědavý, jak dopadne Karel s Táborem. Nakonec bez velkých ztrát – zpožděné IC mimořádně zastavilo ve Veselí, odkud navazoval ještě více zpožděný R do Velenic a tam se v pohodě chytal osobák do Budějic. Pak se až do večera nic zvláštního nedělo.

Dobře to vypadalo s Matějem, který měl našlápnuto na druhé místo, dva body před další skupinou. Jenže půlhodinové zpoždění R 706 do Prahy mu to zhatilo. S náhradním řešením sice ztratil jen 30 bodů, ale to znamenalo pokles o 3 místa dolů. Jiné zpoždění mohlo naopak katapultovat Pavla z předposledního na druhé místo. Stačilo mu dojet zpožděný Sp 1597 Cyklo Brdy, který se nějak zasekl v Lochovicích. Nakonec mu chyběly pouhé 2 minuty. Spolu s Pavlem jeli i Adam a Karel, ale jim by to k posunu nahoru nepomohlo. I tak si Pavel v posledních minutách neplánovaně polepšil aspoň o jedno místo, kdy předběhl Tomáše díky odklonům přes Krč.

Výsledky byly velmi vyrovnané, mezi druhým a předposledním místem bylo pouhých 152 bodů. Nejjednodušší trasu s osmi přestupy a čtyřmi prémiemi projeli Martin+Pavel, Honza a Jakub, stačilo to na 2.-4. místo. S výsledkem tak trochu z jiného světa, s pěti prémiemi a se ziskem o 110 bodů vyšším než našel počítač, se vítězem stal David Nádhera. Letos vyhrál jen jednou a stačilo mu to na stříbro v celoroční soutěži. Adam Fogl, který měl po vítězství v Brně teoretickou šanci na zlato, si odváží bronz. Po 14 letech se mistrem republiky opět stává Honza Frajer, letos po dvou prvních a po dvou druhých místech.

Děkuji všem za účast. Doufám, že se vám dnešní hra i celý rok líbily a že se v příštím roce budeme scházet aspoň v podobném počtu. Rallye IDOLu zřejmě nebude, Liberecký kraj nenabízí víc než kolečko a z něho dva nebo tři odskoky. Třeba se IDOL časem rozšíří aspoň do Rybniště přes Žitavu. Také se mi nepovedlo vymyslet rozumný start nebo cíl tak, abychom se všichni sešli. Které soutěže a kdy nakonec budou, se rozhodnu v prosinci, mimo jiné i podle toho, kdo jak zvedne ceny.

Přeji všem hezký zbytek roku a v příštím roce na shledanou.

Začnu únorovou Davidovou virtuální rallye: "nechci Robertovi vykrádat potenciálně zajímavé nápady". Jenže udělal přesně to, co jsem měl v plánu na srpen – koncentrovat rallye na Moravu, protože v Čechách se najezdíte dost během ostatních soutěží. Použít prémie s přívlastkem "Moravský" nebo "na Moravě" se už pak nabízí samo. Ale když jsem porovnal možnosti denní Davidovy a mojí připravované 24hodinové, tak mi přišlo, že vlastně nemají skoro nic společného a tedy nic nebrání pokračovat v přípravě podle plánu.

Původně jsem plánoval start a cíl daleko od sebe (něco jako Hranice–Kolín nebo Ostrava–Břeclav). Ale když jsem vyloučil starty na koridorech, kde vlaky jezdí podle větru a ne podle jízdních řádů, tak mi vyšel start v Brně a cíl potom taky. Jenom jsem pak dolaďoval konkrétní z brněnských nádraží a konkrétní časy. Vybral jsem prémiové stanice (kdo netuší, proč je tam Hrádek, nechť se podívá na 20 let staré jízdní řády) a bylo hotovo.

Počítačovou simulací jsem zjistil, že výrazně nejlepší začátek je přes Břeclav a Znojmo na Jihlavu a dále buďto na západ do Plzně nebo na sever nejlépe až do Ústí a dojet "na půlnoc" do Prahy. Pak noční přejezd IC 519 do Ostravy a druhý den bylo víc podobně bodovaných možností. Všechny aspoň trochu slušné varianty směřovaly na IC 519. Sice pojedete skoro všichni spolu (hádal jsem 80 % a přesně jsem se trefil), ale vyhnete se nocování na lavičce nějakého nehostinného nádraží, což je docela pěkné pozitivum.

A jak to dopadlo? Přihlásilo se a přijelo 10 účastníků. Optimální začátek na Břeclav zvolili tři, další čtyři jeli na Znojmo přes Kobylí a zbytek zvolil jiné možnosti. Na příjezdu do Ostravy vedl Adam s Davidem (jeli přes Plzeň) před Hoznou (jel přes Ústí) o 11 bodů. Kdyby noční IC 519 nejel odklonem, tak by to bylo obráceně. Pondělní dopoledne se pak neslo v duchu různých provozních komplikací a ujetých přípojů a očekávané pořadí se přelévalo podle toho, komu zrovna co ujelo. Druhou část nakonec zvládl nejlépe Honza, ale Adam byl jen o dva body pozadu, čímž uhájil vítězství. David ztratil trochu víc a skončil třetí. Další pořadí už bylo s většími odstupy. Potěšilo mě, že každá prémie byla navštívená.

Zajímavým způsobem se vyvíjí boj o celoroční pořadí. David je v boji o zlato ze hry venku. Šanci má Adam, stačí mu k tomu vyhrát poslední hru. Minimálně na bronz pak mají šanci všichni, kteří doposud bodovali. Doufám, že do Prahy přijedete v hojném počtu.

Ještě drobná perlička z testovací verze aplikace. Nějaký vtipálek zneužil Davidovo heslo a naťukal nějakou trasu, která končila v Zelené Lhotě. A já jsem byl náhodou ten den v Zelené Lhotě na výletě. Nově už tedy nebudou testovací hesla veřejná.

Komentář začnu tím, co mě trápí nejvíce – počtem účastníků. Když se týden před hrou přihlašoval jako osmý Michal, tak jsem doufal, že podobně jako v Hradci se přihlásí ještě někdo další. Nepřihlásil. Ke konci už jsem spíš trnul, aby se někdo neodhlásil. Nakonec tedy všech osm dorazilo na start, což je minimální počet, pro který mi připadá smysluplné soutěž pořádat. Snad za to může ne úplně šťastný termín, kdy sice květnové svátky padly na neděli, ale tradiční akce se i přesto konají. Tak uvidíme příště.

S přípravou akce a vymýšlením prémií jsem tentokrát začal velmi brzy. Snažil jsem se využít jeden nápad, ve kterém šlo o kombinaci prémiových stanic a něčeho dalšího. Nakonec jsem zjistil, že zvolené čtyřslabičné prémiové stanice končící na -NICE se povedly natolik, že to něco dalšího by to spíš kazilo. A když jsem na startu prohlásil, že budou klasické prémiové stanice, tak jsem ve vašich tvářích viděl spíše úlevu. :-) Takže to něco dalšího se možná objeví někdy příště. :-) S plány trochu zamávaly výluky, zmizela provázanost Měchenic s benešovskou tratí. Uvažoval jsem, že Měchenice vyškrtnu, ale nakonec jsem je tam nechal.

Volba prémiových stanic se ukázala dobře zvolená nejenom teoreticky, ale potvrdili jste to i v reálu. Až na jeden případ jste si každý projeli svoji sadu prémií, ze startu jste vyráželi k pěti různým prémiím, jako poslední jste navštívili čtyři různé prémie. Dostalo se i na Měchenice, se kterými jsem moc nepočítal; tam se podíval Michal. Bodově poměrně výživné prémie některé z vás sváděly k použití autobusů. Tomáš se dokonce svezl z Bečvár do Kutné Hory a z Mladé Boleslavi do Prahy, čímž se mu povedlo projet pět prémií. David si již tradičně pomohl i tříkilometrovou turistikou.

Výsledky byly velmi vyrovnané – mezi prvním a posledním ani ne 300 bodů a mezi 1. a 4. místem dokonce jenom 108 bodů. Na třetím místě skončil turista David, na druhém autobusník Tomáš a vyhrál Honza, který si to až na dva standardní pražské přesuny projel čistě vlakem (v jednom případě NAD), a to dokonce jen vlaky ČD. Je to Honzovo druhé letošní vítězství a má výborně našlápnuto k zisku poháru. Podaří se mu to?

Na závěr jsme se ještě dohodli na posunu srpnové rallye z pátku na neděli. Všechno hraje pro posun – v pondělí dopoledne jezdí daleko víc vlaků, jede noční IC 519 a na rozdíl od pátku mohou všichni přítomni přijet.

Letošní seriál začal o něco dříve než obvykle, a to hlavně kvůli tomu, že jsem sám měl problémy termíny rozumně napasovat do svého kalendáře. Doufal jsem, že konec zimy by nemusel být pro rallye problém, dokonce spíš naopak, protože obecně bývá v tuto dobu míň akcí. Novinkou bylo odstupňované startovné podle včasnosti přihlášení. Chtěl jsem tímto narušit "tradici", kdy se ve velké míře přihlašujete na poslední chvíli, a já už jsem několikrát váhal, jestli akci nezrušit. Zdá se, že to zabralo, a týden před akcí jsem měl 9 přihlášených. Nakonec se vás sešlo 11, z toho jedna dvojice.

Jako prémie jsem zvolil všechny stanice, které mají v názvu řeku. Už jsem to chtěl použít loni v srpnu, ale jednak mi to přišlo na dvoudenní akci příliš šílené a jednak jste mě přesvědčili, že aspoň jedna akce ročně by měla být s klasickými prémiemi. Pak jsem o řekách uvažoval ještě na podzim, ale to by bylo stále ještě dost bláznivé. Nakonec jsem to nechal na rallye IREDO, kde je rozložení 12 řek pro hru takřka ideální. Taky se mi líbilo, že na řekách leží tři (skoro)koncové stanice s výbornou dostupností.

Počítačové pokusy mi říkaly, že tři řeky (Doubrava, Loučná a Zdobnice) nedávají dobré výsledky, že víc řek rovná se skoro automaticky lepší výsledek, že existuje hromada možnosí, jak navštívit 7 řek a z toho minimálně čtyři trasy se vejdou do rozmezí 3200-3300 bodů (maximum mám 3296 bodů).

Realita mě v některých ohledech překvapila. Předně mě vůbec nenapadlo zkoušet pěší přesuny. David uvažoval o túře mezi Zdobnicí a Kněžnou (5,9 km za 60 minut, dalo by se získat až 3419 bodů), ale nové přísnější pravidlo o započtení prémiové stanice to neumožnilo. Překvapilo mě, že i se Zdobnicí se dalo získat přes 3200 bodů (Jakub Oulický, 2. místo). Překvapila mě celková vyrovnanost, např. mezi 5. a 10. místem bylo pouhých 62 bodů. Překvapila mě včasnost vlaků – zřejmě jediný David Nádhera musel kvůli zpoždění měnit plány. Zajímavé mi přišlo, že se Romanu Slavíčkovi povedlo vyhnout všem stanicím nad Labem. Taktéž je zajímavé, že vítěz (a nejspíš i někteří další) si vystačil jenon s vlaky ČD.

Překvapilo mě, že Honza Frajer uhodl, jaké budou prémie, a hlavně, že si na to udělal přípravu. Vyplatilo se mu to, projel sedm řek, a vyhrál. Na druhém místě taktéž se sedmi řekami Jakub Oulický a šest řek nejlépe poskládal Karel Bureš, což mu vyneslo bronz. Ani ostatní si nevedli špatně, když od 10. místa k medaili chybělo ani ne 150 bodů. Všem gratuluji a budu se těšit na některé další akci. A odkud se vzal výpravčí na rubu hrací karty? Jedná se o srdcového krále z karet vydaných ke 150 letům železnice.