Ženy v táboře!

>>Dášo, prosím Tě, vezmi si to dítě pryč! Včera jsem do dvou v noci gruntovala. Taky chci mít do pátku všecko hotový.  Co je to za logiku? Kdo odjíždí v pátek, snad já, ne? Proč kolem toho musíš nadělat tolik řečí? Já to přece vím!  Ty se tváříš záhadně, že to víš?! Osm let, každý rok, v tuhle dobu vyrážíme na Ydykseb! A já už osm let čekám, že mě vezmeš s sebou!  Na Ydykseb smí jenom správní chlapi, viď tati!?<<

Aktéři komedie století nepodlehli ani devátý, kritický rok. Zato náčelník Skleněný Bizon se asi rozhodl řídit příslovím "kde rodina v rozbroji, tam je zlato na hnoji" a vzal s sebou swou squaw už sedmý rok.

Autor těchto řádek, vědom si své nezaujatosti, může zcela objektivním okem posoudit, zda to indiánskému tee-pee sluší lépe "s" a nebo "bez" ženského prvku. Nuže verdikt zní: "Samozřejmě mu to víc sluší s ženským prvkem! Vždyť vám to říkám celou dobu?! Kolikrát vám to mám ještě opakovat??!!!"

Ono to teda lépe sluší nejen tee-pee, ale i tatínkům. Srovnáme-li, oproštěni ode všech pých a předsudků, zcela nezaujatě a objektivně zainteresované válečníky rodinek a prvního běhu, nemůžeme popřít, že ženská přítomnost sama, beze všeho chlapského vytahování, učí i vkusu v oblékání.

To, co bylo na výhradně tatínkovských turnusech nemyslitelné, rázem se stává skutečností. Děti jsou náhle jak ze škatulky, mluví slušně, působí vychovaně, starají se o své mladší sourozence, zajišťují stravu, nechají rodiče odpočívat.

Výpravy se mění v odpolední vycházky s vkusnými módními doplňky. Děti jsou ukázněné, poslouchají rodiče, slušně zdraví a chovají se ke starším lidem co nejvlídněji. Pokud něco chtějí, hezky poprosí.

V táboře panuje dobrá nálada. Pryč jsou obavy, že kdo nebude dost rychlý, bude mít hlad, kdo prohraje, bude mít celou noc hlídku.

I zvířátka pochopila, že indiáni, kteří byli ještě před pár dny divokou smečkou honící se za vším živým, stali se náhle mírumilovnými a přátelskými tvory, jichž se není třeba bát.