Obsah
Vodácký výlet po Lužnici
neděle 12. července
Trasa vlakem Liberec - Praha - Veselí - Suchdol. V Suchdole čekáme asi
tři hodiny na avii. Pak rychle vykládáme náklad, máváme avii a Medvěd
zjišťuje, že v ní nechal karimatku a tyčky od stanu. Ještě sedáme do
lodí, i když je celkem hnusně, a pěknou divočinou dojíždíme na Majdalenu.
Maňas zjistil, že v lodi nemá sucho, zatímco Vojta vytrvale šmirgluje o
mělčinu dno svého kajaku. Říká, že to schválně.
pondělí 13. července
Počasí se vylepšilo a tak celkem brzy dojíždíme na rozvodí. Nová řeka je
pěkný olej. Po několika hodinách burlačení přijíždíme k Nežárce. Hned
první jez (u Kašparova) je dobé místo pro odpočinutí a vycachtání se ve
vodě.
Poblíž obce, která není středisková se Medvědi cvakli. Všichni si
oddechli, odteď máme od vodníků pokoj. Pak projíždíme celkem olejnatým
úsekem kolem několika táborů a pár kilomertů před Veselím spíme na
louce. Byl to asi nejpěknější den a taky jsme toho nejvíce najeli. V
noci se přihnala pěkná bouřka, zkoušíme, kolik se nás vejde do stanu.
úterý 14. července
Čeká nás Veselí s cirkusem a s krysou, a návrat na Lužnici. Několik
retardér, které se nedají sjet a potom táboření před Soběslaví. Zdá se,
že dokolečka objíždíme jeden komín. Maňasovi reptají, že jim teče do
lodi.
středa 15. července
Vyrážíme už v 9:58 a abychom srazili náskok, tak si dlouho prohlížíme
Soběslav. Mají tam leda pěknou věž. Medvěd našel poštu a tak píše a
píše. Maňas si nechal koupit izolepu a s Medvědem zkouší zalepit loď.
Uvidíme, jak jim to vydrží. Zase dlouhé oleje, zkoušíme plachtit a
potřetí objíždíme komín. Táboříme kousek od Sezimova Ústí u jezu Pilař.
Dokážeme se vetřít i k cizímu táboráku. Beneš tam měl tak pěknou vilu,
že není vidět.
čtvrtek 16. července
Dojíždíme do Tábora. Ještě před Táborem odřel Maňas izolepu z lodi. Voda
místy zrychluje a čeká nás spousta jezů. Naštěstí se jich dá pár jet. Na
jezu u papírny si Vojta zkouší prolomit kajak. Naštěstí je úspešný jen
částečně a loď mu ještě pár kilometrů vydrží. Počasí je náladové, trochu
mokří dojíždíme do Bečic.
pátek 17. července
Už jsme kousek od Bechyně, takže nás čeká hrad Dobronice, slalom mezi
kameny, zatáboření a dlouhá prodloužená procházka do Bechyně. Vzdušná
vzdálenost 1 km se prodloužila na pětinásobek. Na řece se Maňas pokoušel
stávkovat a dožadoval se alespoň na poslední den lodi a ne ponorky.
Co bylo dál nevím, bo jsem spěchal domů.
