Robert Babilon

---

Termín startu opravdu nešlo vybrat hůře, ale kdo to mohl tušit rok předem... Ještě štěstí, že stanice v Bakově nebyla dotčena povodněmi a že většina pravidelných účastníků pochází z Moravy a východních Čech. Celá moje příprava cíle a prémiových stanic byla k ničemu (a myslím, že jsem měl připravenu kvalitní kombinaci) a vše jsem vymýšlel večer před soutěží na základě aktuální sjízdnosti tratí. Cíl jsem zvolil v Hradci Králové (v sobotu 11:20) a prémiovými stanicemi byly: Bystřice nad Pernštejnem, Horní Lideč, Jeseník, Kostelec na Hané, Městec Králové, Štramberk a Trutnov hl.n.

Všech devět soutěžících projelo některou z východočeských prémiových stanic. Ti, kteří se nesnažili projet nic dalšího (anebo takovou možnost neobjevili), nakonec obsadili první tři místa. Smůlou některých bylo, že v Olomouci vlak do Kostelce nepočkal pět minut na Šohaje, protože "za hodinu přece jede další". I jinde to bylo podobné. Nakonec vyhrál Honza Frajer (jediný zástupce KŽC), kterému nic neujelo, s kulatým výsledkem 6000 bodů. Chtěl jsem po soutěžících, aby mi poslali SMS-ku s trasou (abych urychlil vyhodnocování v cíli). Je to přínosný nápad a čtenářům mohu prozradit, jak jel vítěz: BNJ-MB-LI-JI-KR-CHNC-SP-TR-JA-PA-P.MAS-P.HL-BR-SMUUH-PR-UNO-LE-TNO-HK.

Výsledky soutěže:

   1. Jan Frajer        6000 bodů (1028 km)
   2. Filip Hrbáček     5898 bodů (1108 km)
   3. Petr Zikmund      5874 bodů (1028 km)

Také byly rozdány medaile v soutěži o Zlatého cestovatele za souhrnné výsledky všech tří letošních soutěží:

   1. Jan Frajer          6 bodů
   2. Jiří Gotzmann       4 body
   3. František Matoušek  4 body

Na startu této soutěže se sešlo deset soutěžících, jeden organizátor, jeden zástupce KŽC, dva novináři a jeden fotograf. Akce tedy začala rozhovory s novináři a teprve, až přišel ten správný čas, jsem se dal do pořadatelských povinností - rozdal jsem potřebné materiály, vybral startovné a sdělil to nejdůležitější - cíl soutěže (Nymburk hl.n. 11:55) a prémiové stanice (Bzenec, Havířov, Cheb, Jaroměř, Jihlava, Písek, Rakovník). Jan Frajer mi prozradil, že má okruh za více 6500 bodů (v cíli mi prozradil, že našel i variantu za necelých 6700 bodů) a i někteří další tiše vykřikovali, že našli pěkný závěr (Excelsiorem do Přerova, Os 4250 přes Bzenec do Brna a dál přímo do Nymburka). To ještě netušili, co je v noci čeká...

O problémech s večerní bouřkou jsem se dověděl až ráno v Praze při pohledu na Pragotron. To jsem se začal bát, aby vůbec někdo do cíle dojel. Nakonec do cíle nedorazil jen jeden, ale i další měli namále. Už v sobotu jsme se mohli pokochat vlastními fotkami v novinách (Kolínský deník a středočeská MF Dnes). Škoda, že novináři nepřijeli do cíle, mohli nasbírat spousty zajímavých zážitků. Třeba Jan Frajer měl ve svém sešitku celkem 840 minut zpoždění (příjezdy plus odjezdy), a to nejenom kvůli počasí. Nakonec tedy vyhráli ti, kteří náhodou přes Pardubicko vůbec nejeli:

    1.-3. Jiří Gotzmann
          František Matoušek    5821 bodů (1084 km)
          Josef Ott         
       4. Petr Mišun            5649 bodů (1009 km)
    5.-6. Jan Kašpar (KŽC)
          Jiří Průša            5516 bodů (1000 km)
    7.-8. Jan Frajer (KŽC)
          Hana Pechačová        4499 bodů (756 km)
       9. Tomáš Martínek (KŽC)  4435 bodů (901 km)

Na startu soutěže v České Třebové se sešel oproti minulým ročníkům dvojnásobný počet soutěžících. Po mém příjezdu na místo startu zpožděným Vsacanem byli už všichni netrpěliví a podivovali se, že jsem měl tu odvahu Vsacanem přijet. Všichni ostatní přijeli raději dříve.

Cílem soutěžících je získat co nejvíce bodů za projížění tratí českých, slovenských, rakouských a letos poprvé i německých. Po sdělení prémiových stanic (pro zajímavost: Jihlava, Mladá Boleslav hl.n., Čadca, Holíč nad Moravou, Marchegg, Summerau, Bad Brambach, Bad Schandau) se všichni vydali na dvoudenní cestu, aby nakonec dojeli do nedalekého cíle v Zábřehu na Moravě.

V cíli si pak vyměnili své zážitky a takhle dopadli medailisté:

        1. Michal Vicany    2875 bodů, 2633 km
        2. Petr Mišun       2766 bodů, 2472 km
        3. Jan Frajer       2689 bodů, 2346 km.

Letošní třináctý ročník soutěže se jel už potřetí ve dvou termínech, o červnové soutěži jste se mohli dočíst v Dráhaři č. 84 z pohledu soutěžících (a to nevidomých), já se trochu rozepíšu o srpnové soutěži z pohledu organizátora.

K soutěži je potřeba vymyslet místo a čas startu (to se dělá skoro rok předem), a dále bodované stanice a stanici cílovou (ty vybírám pár týdnů nebo dnů před soutěží). Za dosažení bodované stanice získá soutěžící 400 bodů (to odpovídá 100 km cesty rychlíkem), takže je velice výhodné jich projet co nejvíce. Jako bodované jsem se rozhodl vybrat stanice typu Mladá Boleslav město, které leží na lokálkách, ale zajíždí tam spousta vlaků. Našel jsem jich devět, takže jsem byl spokojen, že bude z čeho vybrat sedm kousků pro soutěž. Dalším problémem byla stanice cílová. Nejprve jsem vymyslel Veselí nad Lužnicí. Tam byla potíž v tom, že soutěžící z Vítkova by měl obrovské problémy dostat se domů. Tak jsem vymyslel, že pokud by přijel, tak bych cíl přesunul do Veselí nad Moravou a do připravených diplomů bych napsal jenom Veselí.

Dalším úkolem je zjistit, jak bych se zachoval jako soutěžící, jestli neexistuje nějaká výhodná trasa, která napadne kdekoho. To by pak by jela spousta lidí pohromadě, což není dobře (něco takového se stalo v červnu). A ouha! Do Veselí nad Lužnicí by už od půlnoci jeli skoro všichni spolu z Kolína kombinací R 375/702/662. Tak jsem Lužnici zavrhl a zkoušel, jestli nenajdu něco lepšího než Veselí nad Moravou. Objevil jsem Valašské Meziříčí, které se mi moc líbilo. Kromě spousty možností, jak se tam dostat, mělo velké plus v tom, že i já se tam dostanu v pohodě. Ovšem opět ouha! Našel jsem poměrně rychle trasu, která procházela šesti bodovanými stanicemi. Nakonec jsem to vyřešil tím, že dvě z nich (Kutnou Horu město a Šumperk) jsem zrušil a doufal, že takhle tuto trasu nenajde kdekdo.

Takže je všechno vymyšleno a hurá do Brna. Ale jak? Mám jet Slovanem a vstávat ve čtyři ráno anebo risknout Mendela a hodinu si přispat? J.G.Mendel totiž předchozí sobotu stál hodinu v Kolíně. Hodina spánku ale zvítězila. Ve vlaku jsem si přisedl k několika soutěžícím, to ale zase vždycky trnu, aby se průvodčí nezeptal: "To jedete do Valmezu opravdu takovou oklikou?" Naštěstí se nezeptal. (Pro jistotu jsem měl stejně ve své Kilometrické bance úplně jinou cílovou stanici.) Další, velice milé, překvapení mne čekalo v Brně, kde byla čekárna plná soutěžících (byla to výrazně nejvyšší účast za posledních pět let).

Protože bylo poměrně málo času, tak jsem všechny rychle přivítal, vybral startovné, sdělil čas startu (10:45), cíl a bodované stanice (Boskovice, Hrubá Voda, Litoměřice horní nádraží, Mladá Boleslav město, Nový Bydžov, Tachov a Velké Meziříčí). Pak už jenom všichni usilovně listovali. Ti zkušení skončili poměrně brzy (to jsem se obával, že našli "moji" trasu), ale většina listovala i těsně před odjezdem prvního vlaku, takže jsem měl pocit, že jsem vše vybral dobře.

V sobotu jsme se takřka všichni potkali v 11:30 ve Valmezu. Protože naprostá většina chtěla odjet už ve 12:44, měl jsem necelou hodinu na kontrolu výsledků (s tím mi pomáhají další), vypsání diplomů a vyhlášení výsledků. Pouze Lubomír Kaprál se přiblížil mé trase a těsně vyhrál. Dalo se však získat i přes 7000 bodů (můžete si to sami zkusit najít nanečisto). Kromě velkého fofru v cíli jsem byl se soutěží zcela spokojen. Kéž by se mi takhle krásně povedly vymyslet stanice i pro další soutěže.

Výsledky 15. železniční rallye (červen 2001):

     1. Miloš Šmíd             6586 bodů (1260 km)
  2.-4. Jan Frajer (KŽC)
        Hana Pechačová
        Alois Hrbáček          6570 bodů (1257 km)

Výsledky 16. železniční rallye (srpen 2001):

     1. Lubomír Kaprál         6516 bodů (1135 km)
  2.-4. Roman Slavíček
        Gunnar Künzel
        Tomáš Hrubý            6465 bodů (1067 km)

Tímto byla také uzavřena soutěž o Zlatého cestovatele, do které se kromě těchto dvou soutěží započítává výsledek mezinárodní rallye (pořádané Klubem dráhařů):

        Zlatý cestovatel    - Roman Slavíček
        Stříbrný cestovatel - Jiří Průša
        Bronzový cestovatel - Lubomír Kaprál

Chtěl bych Vám napsat něco o sobě, kamarádech a o tom, jak jsme jeli letošní XV. ročník železniční rallye. Asi si nás mnozí ze "služebně starších" členů KŽC pamatují: nejdříve do vod KŽC vstoupili Petr Mira a Vláďa Vodička, oba mí nevidomí kamarádi. Já spolu s Mirkem Stachem jsme se poprvé zúčastnili akce KŽC Setkání v České Třebové. V kterém roce to bylo si netroufnu odhadnout, ale pamětníci si jistě vzpomenou - bylo to už jistě před deseti lety.

Od samotného počátku našeho působení v KŽC jsme se zúčastňovali železniční rallye a některých dalších akcí. Můj nevidomý kamarád Vláďa Vodička (spolu s Petrem Mirou) se zúčastnil i nultého ročníku z Hradce Králové. Já jsem poprvé jel z Olomouce. To byla ještě rallye federální. Dodnes na ní rádi vzpomínáme a dodnes si pamatuji svou trasu. Pak už nevím, jak to šlo přesně po sobě, ale určitě jsme se zúčastnili startů rallye v Brně, ve Staré Pace, v Žatci, v Českých Budějovicích, v Kunovicích a v Týništi nad Orlicí a možná ještě někde jinde. Skoro pokaždé to vypadalo velice nadějně (až na rallye s cílem v Nymburce, kde jsme dostali trestné body za pozdní příjezd), ale vítězství nám jaksi vždycky někdo vyfoukl. Jediným zrakově postiženým, který kdy soutěž v kategorii B před lety vyhrál byl Petr Novák, kterého možná znáte i jako stříbrného paralympijského vítěze ve sprintu. Tuším, že jeho vítězství bylo při jeho prvním startu v Týništi nad Orlicí.

Dnes je vystudovaným dopravním inženýrem a pracuje v organizaci nevidomých v oddělení, které mimo jiné napomáhá odstraňování architekronických bariér pro nevidomé, také v dopravě. Jeho diplomová práce se věnovala přepravě, informovanosti a perspektivám přepravy nevidomých na železnici.

Možná by Vás zajímalo, jak to při rallye zvládáme. Je pravda, že například mě vyhledání spojení v jízdním řádu trvá vzhledem k tomu, že čtu lupou (jsem slabozraký) podstatně déle, než ostatním. Musím si také hodně dávat pozor na to, abych nepřehlédl nějakou tu značku, že třeba vlak v ten den nejede. Při hledání mně však vždy vydatně pomáhali mí nevidomí kamarádi, kteří v podstatě chrlili nápady, kudy jet, což mou práci naopak urychlovalo. Vláďa Vodička měl vždy přehled o tom, kudy co jede. Má úžasnou paměť (hlavně na to, co si chce pamatovat). Petr Novák mě zase letos překvapil tím, kolik zná kilometrových vzdáleností, což pomohlo při výpočtech nejvýhodnějšího spojení. Zabýval se totiž na dopravní fakultě grafikony (zajímvostí je, že je zastáncem a propagátorem taktového grafikonu, typu německých drah). Jezdili s námi i další: Petr Mira, další nevidomý, měl také povědomí, "kudy to vzít". Mirek Stacho vidí o mnoho lépe než já a tak v druhé skupině vždy hledal v jízdním řádě. Také s námi někdy jezdíval Mirek Svoboda, který s sebou tahal rádia, protože je vášnivý radioamatér. Vypracovali jsme si teorii, že v naší skupině musí být zastoupen radič, který radí, kudy jet, hledač, který musí najít v jízdním řádu přesné spojení, a bavič, který se má starat o zábavu.

S nástupem elektronických jízdních řádů, které je možné nainstalovat na počítač, se přehled mých nevidomých kamarádů ještě zvýšil. Informace z tohoto programu si čtou pomocí hlasového výstupu, ale přece jen se i nadále budeme spoléhat na knižní tištěné vydání.

Problémy nám dělá i rychlá orientace na nádraží. Na odjezdové tabule vidím pouze kukátkem (dalekohlídkem). Ale přece jen jsme už nějaké to nádraží prolezli a i to pomáhá. Nejhorší jsou takové ty přestupy na těsno. Dá se to ale zvládnout.

Pak jsme se na pár let "odmlčeli". Každý má další jiné zájmy, rodina a tak podobně. Pro zajímavost já dost aktivně působím v KČT TJ ZORA, což je klub při jednotě pro zrakově postižené, kde také organizuji různé akce, převážně pěší turistiky. Mám i dvou a půl letého syna Matýska, takže část volného času zabírá i rodina. Také začíná mít rád vlaky, takže se možná někdy ukážeme na akce KŽC společně.

Nyní už k samotnému průběhu soutěže, která se konala ze soboty 2. června na neděli 3. června 2001. Start byl stanoven na 11.50 hod. na nádraží v Praze Libni. Cíl byl určen do Hradce Králové na 11.25 hod. Povinnými stanicemi byly Mělník, Cheb, České Budějovice, Jíčín, Náchod, Uherské Hradiště a Hranice na Moravě. Akce se ze zrakově postižených zúčastnili: já (Miloš Šmíd) s Josefem Zemanem jako jedna skupina a Mirek Stacho s Vláďou Vodičkou jako skupina druhá. Naší skupinu přišel na část cesty podpořit i Petr Novák. Abych na Vás přenesl něco z atmosféry naší skupinky, napíšu průběh soutěže jako takovou malou reportážní kroniku:

Týden před akcí: Sháníme "starý" jízdní řád (vystačili jsme si po celý minulý rok s počítačovým) - je týden před ukončením jeho platnosti. Nakonec se nám podaří sehnat v bývalém Nadasu i poslední tištěné změny. Moje příprava spočívala i v tom, že jsem si vypsal odjezdy vlaků z Prahy Libně, všechny noční vlaky a našel několik okruhů. Vytiskl jsem si i příjezdy do asi 22 stanic, ale nakonec mě Robert tím Hradcem převezl. Příště to dělat určitě nebudu.

Nádraží Praha-Libeň sobota 2. června 10.30: Scházíme se. Pan Hrbáček nás vítá: "Tak ahoj, kluci. Konečně v tom béčku nepojedu sám." Vlaky od Ostravy mají hrozná spoždění. Prý tam vykolejil nákladní vlak. Máme se na co těšit. Nakonec se nás sejde deset: jednotlivců nebo skupin a jsou předávány účastnické listy s povinnými stanicemi a určen cíl v Hradci Králové v 11.25 hod. Moji skupinu tvoří Pepa Zeman, Petr Novák a já. Jak jsme si už před lety vymysleli: bavič, radič a hledač. Našimi hlavními soupeři jsou Vláďa Vodička a Mirek Stacho. Odcházíme si sednout na schody před nádraží (trochu to studí, protože počasí je tak akorát na železniční rallye - déšť na spadnutí a na červen trochu zima), abychom se poradili a během asi 30 minit vymysleli strategii na 24 hodin ve vlaku. Díky dobré přípravě to máme vcelku za chvíli najité a vymyšlené. Detaily se musí dotáhnout vždy až při cestě.

Stále nádraží Praha-Libeň 11.45 hod.: Odcházíme si koupit první jízdenky do Kolína a čekáme na osobní vlak, který přijede po hodině H, tedy po 11.50 hod.

11.50 hod. odcházíme na nástupiště. Rozhlížíme se, kde jsou všichni naši soupeři. Nikde je na nástupišti nevidíme. Možná tam tam také někdo byl, ale i to je náš částečný handicap, s kterým se musíme vyrovnat. Většina čeká na vlak do Prahy - někteří odjíždí Slovenskou strelou (Vláďa s Mirkem), ostatní čekají na mírně spožděný osobák od Kolína. Jinak se odjet nedá - všichni musí ze startu odjet vlakem. Co asi mají za trasy? - nebudou nakonec výhodnější než ta naše. Nic vlak je tady - jedeme ...

Pantograf Libeň - Kolín 12.08 - 13.11: Cesta pantografem probíhá nepohodlně, protože v něm nejsou stolečky a je potřeba ještě "dotáhnout" trasu podle jízdního řádu. Přijíždíme do Kolína a těšíme se už do spěšňáku, kde se chceme konečně naobědvat. Ještě koupit jízdenky. Ale kam? Nejlépe by bylo až do Starého Města u Uherského Hradiště, ale vysvětlujte u pokladny, že nejdřív jedete přes Ústí západ do Chebu. Nakonec kupujeme jen do toho Chebu.

Kolín 13.31: Sedíme a obědváme ve spěšnáku na pátém a vlak neodjíždí. Čekáme na nějaký rychlík od Třebové. Tak už to začalo - spoždění jsou tady. Naštěstí po asi deseti minutách vyrážíme směrem na Lysou, Mělník, Litoměřice a Ústí západ. V Nymburce ještě pokukujeme po nastupujících, zda někdo ze soupeřů si nevybral variantu dojet do Prahy a odjet osobákem do Nymburka, což jak jsme si dodatečně spočítali mohlo být výhodnější, ale také riskantnější, protože se jednalo o přestup do protisměru.

Spěšný vlak 15.21: už jsme měli být na Západě (tedy v Ústí západ), ale jsme teprve na Střekově. Spoždění se podařilo stahnout na pět minut. Osobák do Chomutova, na který musíme přestoupit, na nás snad počká.

15.30 V Ústí západě se nám podařilo přestoupit a už zase jedeme stále zahloubáni v jízdním řádě. Prošel okolo nás pan Hrbáček. Asi taky míří do Chebu, jak jinak. Promýšlíme další výhodnější varianty naší cesty. Taky se koukáme, kudy asi mohli jet naši soupeři - především Mirek s Vláďou. Poprvé se mobilem spojujeme mobilem s Vláďou. Opatrné vyzvídání, kde jsou: podle našeho odhadu, směřují ze Zdic k Protivínu a pak na České Budějovice.

Chomutov 17.00: I další vlak na nás čeká, protože jsme už spoždění dotáhli a jedeme k prvnímu rizikovému bodu, do Chebu. Cesta probíhá poklidně. Vlak je trochu více plný, ale jede dobře. Poohří, které sleduji z okna, láká k pěšímu výletu. Blížíme se k Chebu. Na přestup máme jen sedm minut. Pokud bude mít náš statečný osobáček spoždění, může nám ujet rychlík Casovia do Prahy a je konec nadějím na jakýkoli úspěch v soutěži. Prostě končíme. Z Chebu už nic rozumného, co by nás vrátilo do soutěže, nejede. Pak si už můžeme vybrat jen místo, kde přespat pod širákem: Cheb, Karlovy Vary, možná ještě Plzeň. Počasí je přeháňkové a teploty v noci hlásí okolo deseti. Průvodčí však ubezpečuje, že na nás rychlík musí počkat. Jenže mi nemáme ty jízdenky a chceme také do účastnického listu razítko z pokladny (to sice už nemusí být, ale je to otázka prestiže). Nakonec do Chebu přijíždíme na čas a běžíme k pokladně.

Cheb 19.25: u pokladny se dívají na hodinky, jestli nám ještě stihnou vydat jízdenku do Břeclavi. Otiskují razítko do účastníckého listu a my běžíme na první nástupiště. Tam však vlak není. Ptám se nejbližší osoby, kde je vlak. Jsou to Vietnamci. "Vlak ještě nepšijel, pane." To mě uklidnilo. Casovia totiž právě přijížděla od Františkových Lázní. Nasedáme, máme volné kupé - první krizový bod za námi, uf.

Rychlík Casovia 22.30: jsme před Prahou. Už dávno není z okénka nic vidět. Domluvili jsme se s kamarády Vláďou a Mirkem, že naše další část cesty bude společná. Taky asi jedou někam na Moravu. Trochu se pak hledáme na hlavním nádraží, ale do odjezdu vlaku je času dost. Nastupujeme do mezinárodního rychlíku Panonie (prý je před zrušením, tak si ji musíme ještě užít) a uvelebujeme se v druhé třídě rumunských drah. Docela pohodlné - na tu zemi. Loučí se s námi Petr Novák. Děkuji mu za pomoc. Navrhuje, že se ještě po příchodu domů podívá do počítače, zda nebudeme muset udělat na naší další naplánované trase úpravu, protože nemáme do jízdního řádu zaneseny změny, které byli vydány v průběhu platnosti jízdního řádu, ale má je Petr updatované doma v počítači.

Rychlík Panonia 00.00: jsme v Kolíně. I když probíhá všechno podle plánu, nějak se nechce spát. Až když si dáme půlnoční oběd, tělo se skácí a my spíme do dalších stanic.

Před Břeclaví 3.30: Budíček! Vstáváme, balíme, vystupujeme ... Jsme v Břeclavi. Obě skupiny a kde se vazli tu se vzali další účastníci rallye běží k pokladně. Razítka, my jízdenky do Starého Města, Vláďa s Mirkem ještě dál. Ranní spěšňák z Břeclavi už čeká. Divíme se, kde vzali do toho spěšňáku vagón z Ostravanu (bohužel neznám typové označení). Diví se i jedna nastupující paní. Jsme vůbec ve správném vlaku? V 3.35 hod. odjíždíme. Na mobilu máme zprávu od Petra Nováka: MAM VARIANTU S MOZNOSTI PROJET I CTVRTOU POVINNOU STANICI, ALE JE TO RIZIKO. NEDOPORUCUJU. PETR. Po této zprávě se však už spát rozhodně nechce. Opět vytahuji jízdní řád. Nejdříve zapisuji do účastnického listu projeté kilometry a přemýšlím, jak to asi Petr myslel. Dívám se i na mapu. Vždyť jsme snad už všechny varianty probrali. Zbývá jediná. Nejede náhodou z Uherského Hradiště hned zpátky vlak do Starého Města a pak na Přerov a do Hranic? Jede ale ... prověřuju ještě, zda bychom jako Vláďa s Mirkem nestihli Vsacana přes Hulín ve Valmezu, ale poslední vlak, kterým to jde udělat, je ten, kterým kluci jedou. Náš spěšňák se blíží do Starého Města, kde vystupujeme. Máme už promyšlenou trasu přes Kunovice, Veselí na Moravě do Brna, kde je 6 minut na Dvořáka, a pak s rezervou z Pardubic na Hradec. Je to skoro jistý - až na to Brno ... a pak těch 60 Kč příplatku za EC. Jenže bodově to vychází s těmi Hranicemi výhodněji. Pokud bude mít v Přerově Beskyd od Brna spoždění a Vsacan z Hranic ne, může se stát, že pustí z Hranic na jednokolejný úsek mezi Lipníkem a Hranicemi dříve a můžeme to celé zabalit. Vsacan může nabrat spoždění i před Pardubicemi, kde se také od Kostěnic dělá koridor. Rozdhodnout se musíme teď. Jdeme do toho ...

Staré Město u Uherského Hradiště 4.30 - 5.27: Už se rozednilo a tak se ani nechce spát. Stojíme u vlaku, do kterého se už může nastoupit, ale už jsme si užili a ještě užijeme vlaku dost a tak jsme vděčni za chvilku, kterou můžeme prožít v tak příjemném ránu na peróně. Tenhle motoráček nás doveze do Uherského Hradiště, kam si jedeme jen pro razítko a pak zase hned alou přes Moravu zpět, abychom to zkrátka riskli na ty Hranice. Kluci pokračovali po stejné trati více bodovaným osobákem do Hulína a na Vsacan do Valmezu. Snad se s nimi v něm potkáme.

Staré Město 6.16 hod.: tak jsme zase zpátky ve Starém Městě a čekáme na rychlík od Břeclavi. Přijel naštěstí na čas. Čím více se blížíme Přerovu, tím častěji se díváme po hodinkách. Ještě je možné počkat si na Vsacana v Přerově, ale to bychom na tom byli hůř než kdybychom jeli přes Brno a soupeři mají určitě ještě lepší trasy. Proč jsme také nikoho jiného neviděli jet s námi do Uherského Hradiště? Katastrofický plán se začíná mírně naplňovat, když náš vlak před Přerovem přibrzdí a na chvilku i zastaví. Strategie je jasná: Pokud v Přerově rychle najdeme rychlík Beskyd, zavoláme klukům, kteří by v té době měli být už ve Valmezu, kolik tam má Vsacan spoždění, a podle toho, zda odjedeme na čas nebo ne, nastoupíme nebo zůstaneme v Přerově. Nakonec dojedeme rychlíkem ze Starého Města do Přerova na čas. Beskyd v Přerově ještě není, jeho spoždění na odjezdové tabuli také nevidíme vypsané. Kluci ještě ve Vsacanu nesedí, ale spoždění nemá. Nastupujeme do Beskydu a kupodivu ten vyjíždí na čas. Tak a teď jet bez zastavení až do Hranic. Ouha - za Lipníkem stojíme. Čekáme, že něco pojede v protisměru, protože dále díky výstavbě železničního koridoru, je jen jedna kolej. Snad to odjede a pustí nás dál. Právě nám "tečou nervy". Pokud tu budeme čekat až do té doby než okolo nás profrčí Vsacan, můžeme to celé zabalit a zamávat klukům, že do cíle ani nemá cenu jezdit. Nakonec projel nějaký spožděný rychlík od Ostravy a my jedeme dál. Už tu jsou mosty před Hranicemi. A už jsme v Hranicích. Taky na čas. S touto jízdní dobou, prodlouženou o nějaké to čekání na trati se zřejmě počítá. Tak rychle odkud jede Vsacan.

Hranice na Moravě 7.43: Klukům voláme na mobil, kde se s tím Vsacanem finkaj a kde seděj. Nakonec Vsacan přisupí. Nastupujeme do něj a litujeme, že jsme si nedošli pro razítko k pokladně. Nakonec by se to všechno během těch čtyř minut možná i stihlo. Scházíme se s kluky v jednom kupéčku a já i přesto, že vagón na neopravených kolejích děsně hází, vyplňuju další ujeté kilometry. Dělám si legraci, že Robert Babilon bude mít podle roztřepaného písmo na vyplněném účstnickém listu alespoň důkaz toho, že jsme opravdu v Hranicích byli. Vsacan se drží bez spoždění. Z Kostěnic před Pardubicemi však jedeme pomalu a dokonce zase chvilku stojíme. Teď jde do tuhého i Vláďovi a Mirkovi. Nakonec do Pardubic přijíždíme s minimálním spožděním. Snad 5 minut. Na hodinky se nestíháme ani podívat, protože běžíme na první nástupiště, kde čeká na náš opožděný rychlík osobák do Hradce. Málem jsme nastoupili přímo do jídelňáku, který byl za osobák připojen. Ten ať už má klidně do 40 minut spoždění.

Hradec Králové 11.20: Vystupujeme z osobáku spolu s některými ostatními soupeři. V hale na nás čeká organizátor celé akce, Robert Babilon a vybírá si vyplněné účastnické listy a jízdenky. Ostatní účastníci do nich zvědavě nahlížejí přes Robertovo rameno. Hlavou uznale pokyvuje i pan Hrbáček. To vypadá nadějně. Máme rozchod. Vyhlášení výsledků bude v 12.10 hod. v čekárně. Jdeme na oběd a plánujeme cestu domů.

Hala nádraží Hradec Králové 12.15 hod.: v pravém křídle haly stojí hlouček lidí, co jezdí rádi vlakem. Uprostřed stojí organizátor celé železniční rallye, který čte pořadí. A znáte to, jak to u podobných příležitostí s pocity chodí. Postupně se čtou jednotliví účastníci a vy čekáte, kdy zazní Vaše jméno. A pořád nic. Že by to třetí, nebo vlastně to druhé místo. Že by pan Hrbáček letos zaváhal? Už je to tak - jsme první! Konečně jsme se také dočkali. Takže s těmi Hranicemi se to vyplatilo. Kdo neriskuje - nevyhaje.

Některé technické údaje o soutěži a o mé trase:
Start: 11.50 hod. Praha - Libeň
Cíl: 11.25 Hradec Králové,
Bonifikované stanice (300 bodů): Mělník, Cheb, České Budějovice, Jíčín, Náchod, Uherské Hradiště a Hranice na Moravě.
Naše cesta (uvádím jen nové km):
Praha-Libeň (12.08) - Kolín (13.11), Os, 57 km;
Kolín (13.31) - Ústí-západ (15.21), Sp, 134 km;
Ústí-západ (15.26) - Chomutov (16.55) Os 70 km;
Chomutov (17.00) - Cheb (19.23), Os, 111 km;
Cheb (19.30) - Praha hl. n. (22.51), R Casovia, 220 km;
Praha hl. n. (23.17) - Břeclav (3.16), R Panonia, nových 259 km;
Břeclav (3.35) - Staré Město u Uherského Hradiště (4.30), Sp, 46 km;
Stasré Město (5.27) - Uherské Hradiště (5.39), Os, 5 km;
Uherské Hradiště (5.48) - Staré Město u Uh. Hradiště (5.55), Os, 5 km;
Staré Město (6.16) - Přerov (7.05), R, 46 km;
Přerov (7.10) - Hranice na Moravě (7.39), R Beskyd, 29 km;
Hranice na Moravě (7.43) - Pardubice (10.43 + asi 5 minut spoždění), R Vsacan, 170 nových km;
Pardubice (10.47 + asi 5 minut spoždění) - Hradec Králové (11.11 + asi 7 minut spoždění);

Osobními vlaky 265 km za 1590 bodů;
Spěšňáky 180 km za 900 bodů;
Rychlíky 724 km za 2896 bodů.
4 bonifokované stanice (Mělník, Cheb, Uherské Hradiště a Hranice na Moravě) 4x300 = 1200 bodů;
Celkem 6586 bodů,
Kilometry: 1260 km celkem, z toho započítávaných 1169 km,
177 mrtvých minut mimo vlak, 23 hodin a 3 minuty ve vlaku.

Miloš Šmíd

Už druhý rok se konala tato soutěž ve dvou termínech, jarní byla ostartována z Adamova, letní část se jela ze Staré Paky.

Soutěž spočívá v umění rychlého vyhledání co nejlépe bodované 24-hodinové trasy, případně ve vhodné domácí přípravě. Aby to nebylo tak jednoduché, cíl soutěže je sdělen až na místě startu. V současné době rozsáhlých stavebních prací na koridorech je vhodné též mít přehled o tom, které vlaky jezdí spolehllivě a které se zpožděním. Velkou míru tedy hraje i štěstí či ochota riskovat.

V jarní části s cílem v Havlíčkově Brodě zvítězil Jan Frajer před jeho "žačkou" Hankou Pechačovou (loni jeli spolu jako tým). V letní soutěži s cílem v Kutné Hoře měl velkou kliku Roman Slavíček, kterému nevyšel hned první přestup, musel operativně vymýšlet jinou variantu, a ta byla nejenom lepší než jeho původní varianta, ale dokonce nejlepší ze všech.

Výsledky jarní soutěže:

     1. Jan Frajer (KŽC)       6351 bodů (1120 km)
     2. Hana Pechačová         6227 bodů (1163 km)
     3. Vladimír Pešek (KŽC)   6222 bodů (1142 km)

Výsledky letní soutěže:

     1. Roman Slavíček         6694 bodů (1106 km)
     2. Alois Hrbáček          6568 bodů (1147 km)
     3. Robert Řezníček        6277 bodů (1232 km)

Tímto byla také uzavřena soutěž o Zlatého cestovatele, do které se kromě těchto dvou soutěží započítává výsledek mezinárodní rallye (pořádané Klubem dráhařů):

        Zlatý cestovatel    - Jan Frajer
        Stříbrný cestovatel - Roman Slavíček
        Bronzový cestovatel - Alois Hrbáček

Na závěr bych chtěl poděkovat všem, kteří mi dali hlas v soutěži o nejlepšího organizátora, budu se snažit i v budoucnu obě rallye (Železniční i Korespondenční) co nejlépe připravovat.

Na startu v hanácké metropoli Olomouci se sešlo 11 soutěžících (či týmů). Čekalo je 24 hodin cestování vlakem s cílem v Lysé nad Labem a prémiovými (bodovanými) stanicemi na lokálkách.

Soutěž spočívá nejenom v nalezení nejlépe bodované trasy, ale je potřeba také zohlednit její spolehlivost, teď zejména v oblasti výstavby druhého koridoru. Nejlépe tyto požadavky skloubil Alois Hrbáček, který krásným způsobem projel čtyři bodované stanice (Čejč, Bystřice pod Hostýnem, Kopřivnice, Dolní Bousov) a s obrovským náskokem zvítězil. Náskok 500 bodů odpovídá 125 kilometrům projetým rychlíkem. Projetí čtyř bodovaných stanic se povedlo také dalším čtyřem soutěžícím, všichni skončili v první pětce:

     1. Alois Hrbáček          6936 bodů (979 km)
     2. Lubomír Kaprál         6436 bodů (927 km)
  3.-5. Jiří Gotzmann (KŽC)
        Petr Hrdina (KŽC)
        František Matoušek     6308 bodů (871 km)

        Zlatý cestovatel    - Petr Mišun
        Stříbrný cestovatel - Petr Hrdina
        Bronzový cestovatel - František Matoušek.

Na startu letošní rallye se letos sešli pouze čtyři soutěžící, další pátý se z důvodu zpoždění vlaku nedostal včas na start. Oproti loňsku (zkušební nultý ročník), kdy startovalo 11 soutěžících, je to velký pokles, asi tedy není vhodné pořádat tuto soutěž každoročně.

Po sdělení prémiových stanic (pro zajímavost: Nymburk, Veselí n.L., Martin, Nové Zámky, Kleireifling a Wörgl) a cíle (Beroun) se soutěžící rozdělili do dvojic a vydali se na 44-hodinovou projížďku po tratích českých, slovenských a rakouských. Všichni si pochvalovali zejména rakouskou přírodu, stále ještě zasněžené Alpy a také dlouhé tunely.

V cíli pak všichni předvedli, kudy jeli, a dosáhli následujícího umístění:

       1.-2. Petr Mišun
             Petr Hrdina         2839 bodů, 2512 km
       3.-4. František Matoušek
             Jiří Gotzmann       2388 bodů, 2150 km

Startem letošní první soutěže byla Plzeň, kam se sešlo pouhých osm soutěžících. Důvodem malé účasti je zejména odlehlost startovní stanice, možná termín soutěže (zkouškové období) a určitě také to, že letos se ještě dvě soutěže pojedou.

Cílem soutěže byl zvolen Šumperk a bodované stanice byly o něco menší než obvykle, takže domácí přípravu mohli soutěžící zcela zahodit. Jediný pěkný dojezd do Šumperka objevil Roman Slavíček, který také soutěž vyhrál. Nejvíce kilometrů (1222) projel Jan Frajer, který však projel jen jednu bodovanou stanici, takže skončil až třetí.

Vlaky jezdily letos velice dobře, nikdo si nestěžoval na ujetí přípojů. Trochu komplikací zažil Honza Frajer. Nejříve mu před nosem ujel Os 3203 v Hranicích na Moravě po nedorozumění mezi výpravčím a strojvedoucím. Výpravčí však duchaplně objednal náhradní taxíkovou dopravu, takže se vše stihlo. Další problém však nastal hned ve Valašském Meziříčí, kde kvůli špatnému značení nastoupil do nesprávného vlaku (do Rožnova), takže musel změnit plány a přišel tak o druhé místo.

A jak to dopadlo?

     1. Roman Slavíček (KŽC)   6176 bodů
     2. Vladimír Pešek (KŽC)   5888 bodů
     3. Jan Frajer (KŽC)       5782 bodů
     4. František Matoušek     5581 bodů
     5. Petr Mišun             5550 bodů.

Těchto pět soutěžících si také připsalo první body do celoroční soutěže o Zlatého cestovatele 99.

Startem letošního jubilejního ročníku soutěže byly Pardubice, kam se sešlo 16 soutěžících. Po prezenci nastalo tradiční losování povinných stanic a cíle, kterým se stal docela nečekané Týniště nad Orlicí. Pečlivější soutěžící si totiž doma připravují možné varianty trasy, ale protože neznají cíl, musejí ho hádat. Takže spousta soutěžících (včetně pozdějšího vítěze) mohla domácí přípravu zahodit a začít vymýšlet možné varianty znovu.

Cestování bylo podstatně lepší než loni (povodně), ale kvůli výstavbě koridorů si soutěžící taky užili pár ujetých přípojů. Letošní ročník pojali soutěžící tak trochu mezinárodně, někteří byli v Německu či Polsku (peáže), jeden i na Slovensku (zaspal ve vlaku).

A jak to dopadlo?

     1. Jan Frajer (Praha)         6744 bodů, 1243 km
     2. Pavel Partík (Blatec)      6142 bodů, 1139 km
     3. Marek Sláma (Ostrava)      6142 bodů, 1139 km
     4. Alois Hrbáček (Brno)       6118 bodů, 1101 km
     5. Pavel Fridrich (Vamberk)   6104 bodů, 1131 km

Po rozdání medailí a diplomů jsem prohlásil, že deset let je hezké kulaté číslo, takže bychom mohli s touto soutěží skončit. To jsem neměl dělat, protože mne málem ukamenovali, naštěstí nebylo čím. Takže za rok načneme další desítku, pokud to okolnosti dovolí (jak moje, tak jízdního řádu), tak start by měl být v Plzni.

A protože se jednalo o kulatý desátý ročník, chtěl bych zde připomenout, že autorem této soutěže je Alois Hrbáček, v začátcích ji organizoval zejména Zdeněk Vlk, pak jsem se k tomu dostal já a budu ji dělat rád i nadále. V roce 1993 došlo k úpravě pravidel tak, aby byla spravedlivá pro všechny, do té doby si každý losoval své vlastní povinné stanice, kterými musel projet. Od loňska byl zase start přesunut ze soboty na pátek, aby bylo vůbec čím jezdit. A kteří soutěžící byli v historii (od roku 1993) nejlepší? Byl jím bezesporu Jan Frajer, který třikrát vyhrál a dvakrát byl třetí, dalšími velice úspěšnými byli Petr Mišun (jednou první, jednou druhý), Marek Sláma (jednou první, letos o chlup třetí). Vyzvednout je potřeba taky obdivuhodnou skupinku nevidomých, z nichž Miloš Šmíd (s doprovodem) skončil jednou druhý a jednou třetí.

Start letošního ročníku Železniční rallye byl zvolen na poslední srpnový pátek, výchozím místem pro 24-hodinové cestování byla stanice v Bakově nad Jizerou. Tam se sešlo celkem 14 soutěživých dobrodruhů, což je úctyhodný počet na to, v jakém stavu byla (kvůli povodním) naše železniční síť. Cílová stanice byla jako obvykle losována, ze čtyř nabízených možností byl vybrán Bakov nad Jizerou, takže po dvou letech se jela zase okružní jízda.

Soutěž byla trochu náročnější, protože všichni museli počítat s všelijakými zpožděními a mít připraveny různé alternativy. Jediný, kterému během 24 hodin nic neujelo, byl Honza Frajer. Sám tomu nemohl dlouho uvěřit, že to vyšlo. Jak nám také řekl, volnou chvilku na nádraží měl na počátku v Lysé nad Labem a potom až v Karlových Varech o půl čtvrté ráno, kde si dal kafe. Ostatním toho méně či více ujelo, pouze dvěma se nepovedlo dorazit včas do cíle. Největší smůlu měl Jan Kašpar (snad o svém cestování něco napíše), který však ještě stihl projet jednu povinnou stanici a dojet včas do cíle. Myslel si, že překonal rekord (v minimálním počtu dosažených bodů), avšak pohledem do análů jsem zjistil (což ho určitě zklame), že před sedmi lety v Brně dopadli dva soutěžící ještě hůř.

V příštím roce se bude konat jubilejní desátý ročník se startem možná v Praze, páteční start byl velmi kladně přivítán (jezdí daleko víc vlaků než v sobotu), takže zůstane i nadále.

A jaké byly letošní výsledky?

        1. Jan Frajer (Praha)                  6288 bodů
        2. Petr Mišun (Lipová Lázně)           5879 bodů
        3. František Matoušek (Veselí n.L.)    5794 bodů
        4. Lubomír Kaprál (Určice)             5714 bodů
        5. Robert Řezníček (Jablonné v Podj.)  5676 bodů
       ...
       11. Jan Kašpar (Roztoky u Křivoklátu)   3832 bodů

Cilem souteze se stal Kolin (11.50 hodin) a povinnymi stanicemi byly Ostrava-Svinov, Rakovnik, Trebic, Turnov, Veseli nad Luznici (po 300 bodech) a Zamberk (za 100 bodu). Vetsina soutezicich projizdela trojici Veseli - Trebic - Ostrava, ale vitezum obou kategorii stacily povinne stanice dve. Letos byly minimalni problemy s ujizdenim pripoju, a tak do cile dojeli (coz byva zridkakdy) vsichni. S pocitanim vysledku mi pomohli Lojza Hrbacek a Honza Frajer (za coz jim dekuji), takze jsme brzy mohli vyhlasit nasledujici vysledky:

      kategorie A:
        1. Petr Valenta (Prerov)              6352 bodu
        2. Jan Frajer (Praha)                 6248 bodu
        3. Jan Kaspar (Roztoky u Krivoklatu)  6194 bodu
        4. Frantisek Matousek (Veseli n.L.)   6170 bodu
        5. Petr Misun (Lipova Lazne)          6030 bodu
        6. Roman Slavicek (Kostelec n. Orl.)  5992 bodu
        7. Jiri Gotzmann (Vitkov)             5976 bodu
        8. Pavel Partik (Blatec)              5956 bodu
        9. Vratislav Langmann (Sternberk)     5760 bodu
       10. Martin Panek (Semily)              5748 bodu
       11. Robert Reznicek (Jablonne v P.)    5662 bodu
       12. Ludek Svanda (Brno)                5344 bodu
       13. Lubomir Kapral (Urcice)            5310 bodu
       14. Radovan Vopalecky (C. Budejovice)  5260 bodu
       15. Vladislav Suchy (Praha)            5203 bodu
       16. Jiri Slavicek (Opatovice n. L.)    4680 bodu

      kategorie B:
        1. Marek Slama (Marianske Lazne)     6364 bodu
        2. Alois Hrbacek (Brno)              6194 bodu
        3. Milos Smid + K. Jarosova (Praha)  6112 bodu
        4. Petr Novak (Praha)                5750 bodu
        5. M. Stacho + V. Vodicka (Havirov)  5634 bodu
        6. Jiri Jakes (Napajedla)            5386 bodu

Start dalsiho rocniku bude patrne v Bakove nad Jizerou. Novinkou bude start v patek (koncem prazdnin), coz by melo prinest vetsi pocet jedoucich vlaku.