Nabidka clanku k referovani na doktorandsky seminar
Tuto stranku spravuji Jiri Matousek
a Robert Samal.
Mate-li zajem o referovani nejakeho dosud nezadaneho clanku,
domluvte se s nimi ci poslete jednomu z nich e-mail.
Rada: Autori nekterych clanku nekdy mivaji na webu i pocitacovou
prezentaci (prednasku). Pokud takovou najdete, muze pomoct vyhmatnout
hlavni myslenky a rychleji clanku porozumet. To neznamena,
ze je takove cizi prezentace potreba pouzivat,
i kdyz ani na tom neni nic spatneho - ale pozor, na seminari
chceme jit do vetsich detailu.
Moc hezky a pomerne hluboky
clanek o vlastnich cislech grafu a grafovych polynomech.
Jak udelat expandery z libovolnych d-regularnich bipartitnich grafu.
Vysvetlit zakladni nastroje poradne, nektere technicke casti dukazu by sly
vynechat.
Jednoduchý model hromady písku: začneme s mnoha zrníčky na jednom mřížovém
bodě (v rovině), a pak opakujeme: pokud na jednom vrcholu jsou alespoň 4 zrníčka,
přesuneme po jednom na každého souseda. Otázka je jak to skončí. Pro velká n se objevují
zajímavé struktury, připomínající soustavu do sebe vepsaných kružnic (to jsou ty Apolloniovské
struktury). Zajímavý článek plný hezkých obrázků a diferenciálních rovnic, je potřeba
říct s citem. Pro úvod do tématu je možné pouzít následující
popularizační článek
autora.
Nezapornou matici chceme rozlozit na soucin nezapornych
matic male hodnosti; to je potrebne v uzasne mnoha ruznych aplikacich.
Tento clanek podava algoritmy (presny a priblizny), ktere jsou
polynomialni pro konstantni hodnost, dolni odhady prevodem na 3-SAT,
a polynomialni algoritmus pro matice specialniho typu. Staci
zamerit se na jeden ci dva z techto hlavnich vysledku.
Problem vysetrovany v clanku spada vpodstate do linearni algebry.
Autori uvadeji nekolik motivaci a souvislosti (testovani polynomialnich
identit, rekonstrukce matic maleh hodnosti, teorie kodu a dalsi),
z nichz staci zminit jen nektere podle vyberu. K prezentaci vybrat
jenom cast, napr. je mozne se zamerit na rekonstrukci matic
maleh hodnosti - tim by se z tohoto dlouhatanskeho clanku mohl vybrat
rozumne dlouhy kus.
Polární kódy nesouvisejí s polárnictvím, nýbrž s polarizací, tedy
vyhraňováním rozdělení na skupiny. Je to nedávný objev v teorii kódů,
ve smyslu Shannonovy teorie přenosu informace - a zřejmě jedna z největších
událostí v této oblasti od dob Shannona. Je potřeba se prokousat
určitým objemem terminologie a zkratek, vysvětlit princip polárních
kódů a ukázat, proč fungují, tj. asymptoticky dosahují kapacity
kanálu. Možná přístupnějším zdrojem může být například
tato doktorská práce.
Lokálně dekódovatelné kódy jsou důležité v souvislosti s PCP větou,
neaproximovatelností apod. Tento článek poskytuje obecnější konstrukci,
s parametry podobnými jako předchozí výsledky, a dává příležitost naučit se
nebo zopakovat něco o reprezentacích grup.
Vtipný algoritmus na generování (skoro uniformně) náhodných obarvení v polynomiálním čase.
Čarování s posloupnostmi grafů podobné, ale jiné než u flag-algeber. Zde se užívají
graphony -- limitní objekty, které tvoří limity některých grafových posloupností. Cílem je dokázat jistou
nerovnost z extrémální kombinatoriky.
Jsou dane dve funkce na nejake oblasti v rovine. Obe jsou po castech,
tedy po trojuhelnicich, linearni, ale kazda je definovana na jine
triangulaci (predstavte si jednu triangulaci s trojuhelniky protahlymi
ve smeru osy x, a druhou s trojuhelniky protahlymi ve smeru osy y).
Chceme rychle vypocitat L2 vzdalenost techto dvou funkci.
Posloupnosti nekolika triku, z nichz nektere jsou docela mazane,
se problem prevede na vypocet hodnot polynomu jedne promenne
v hodne bodech zaroven, coz se pak dela znamym algoritmem.
Doporucuju metody, napr. v sekci 5, vysvetlit na prikladu konkretni
racionalni funkce (jednoduche - ne te, ktera vychazi z puvodniho
problemu s triangulacemi), misto obecnych vzorcu jako v clanku.
Soustava (vhodných) lineárních rovnic se řeší v čase téměř lineárním (v počtu nenulových koeficientů).
(Srovnejte se složitostí Gaussovy eliminace!) Využívá předchozí článek, a také
Spectral Sparsification of Graphs týchž autorů.
Náhodnou splnitelnou booleovskou formuli s n proměnnými (ve tvaru CNF) získáme tak, že
náhodně zpermutujeme všechny možné klauzule, a pak (v tom náhodném pořadí) přidáváme
klazule, pokud tím formule nepřestane být splnitelná.
Autoři popisují, jak pro typickou takovou formuli, vypadají všechna její
splňující ohodnocení a popisují polynomiální algoritmus, který pro formule
tohoto typu splňující ohodnocení najde. (To v jistém smyslu ukazuje, že SAT
je pro mnoho formulí lehký.)
Model hromady písku na grafu se už hodně studoval
a je matematicky velice zajímavý. V tomto článku se
pracuje s jeho spojitou aproximací pomocí náhodných
procházek. což je pěkný příklad obecného trendu studia
diskrétních jevů spojitými metodami. Vybrat jenom některá
tvrzení, hlavně se soustředit na srozumitelné vysvětlení
modelu hromady a základních výsledků.
Clanky zamluvene
Snaha porozumět tomu, kdy začnou náhodné instance jistých
NP-úplných problémů splnitelnosti být skoro jistě nesplnitelné.
O takové problémy se zajímají též ve statistické fyzice.
Loni jsme vyslechli článek v podobném duchu, zde přichází další
pokrok - podaří se překonat obtíže s tzv. kondenzací
a určit asymptoticky přesný práh. V tomto případě půjde spíš
o přehledovou přednášku - vysvětlit pojmy a základní přístup,
a ukázat malou část z výpočtů.
Trochu starší, ale významný výsledek. Najít v grafu (s ohodnocenými hranami) maximální párování
je možné v polynomiálním čase, spočítat pro daný graf počet všech párování nikoli.
Autoři ukazují, jak počet párování odhadnout pomocí hledání maximálního párování pro náhodně zvolené
váhy hran.
Poměrně náročný článek o mnoha věcech, v jedné z asi nejzajímavějších oblastí
výpočetní složitosti. Snaha porozumět Unique Games Conjecture, její
souvislosti s hierarchiemi semidefinitních relaxací, expandéry pro malé
množiny, a aproximací jistých operátorových norem. Lahůdka pro ty,
kdo usilují o širší záběr. Je potřeba něco vybrat, možno prezentovat
na 1-2 seminářích, i dva řečníci.
Novy konstruktivni dukaz pro obarveni s malou diskrepanci.
Kratke a ne moc tezke.
Jedna z prvních aplikací Szemerédiho regularity lemma byl důkaz následující
(extremální) věty: graf s n vrcholy, bez K_4 a s nezávislými množinami o(n)
má maximálně zhruba n^2/8 hran. V článku se zkoumají příbuzné otázky, např.
jak velká funkce může být na místě o(n). Zajímavé jsou ale metody:
věty, které bylo zvykem dokazovat pomocí regularity lemma (a tudíž mj. získat
velké konstanty) se zde dokazují jinak, pomocí varianty metody
dependent random choice.
Klasický výsledek Madera říká, že graf s vysokým průměrným stupněm obsahuje
hodně souvislý podgraf se skoro stejným průměrným stupněm.
Autoři tento výsledek zesílí tím, že místo grafu s velkou souvislostí najdou
dobrý expander. Jako aplikaci dokáží větu o tom, že graf s hodně hranami obsahuje
velký úplný graf jako minor.