Robert Bingo Babilon
Jana Janka Tylová
Zdeněk Voda Vodička
Svatopluk Fronk (host)
Eliška Krausová (host)
Nejsme grafomani, důvodem k napsání několika málo postřehů ze hry byl zejména zajímavý vývoj našeho pořadí. Proto se tady nedočtete, proč jsme pár dnů před hrou sháněli pátého člena, že jsme si ve čtyřech dali před hrou společný oběd, proč jsem si smočil nohy v rybníku, že Sváťa přijel na minutu přesně a co tomu předcházelo, ani žádné další pikantnosti. Jenom si chceme zaznamenat pár okamžiků této podařené hry, abychom si na ni snáz v budoucnu zavzpomínali.
Začátek byl velmi rychlý, proužek máme hned. Plechovku jsme zničili, protože SMS odpověď přišla dlouho po odeslání a já jsem ji nezaregistroval. Zkouším k písmenkům pomocí aplikace přičítat všechno možné, ale celý text jsem ze záhadných důvodů přeskočil (není nad papír, kdy člověk vidí, co všechno už opravdu vyzkoušel). Naštěstí mi Janka nedůvěřuje a po půl hodině to zkouší i ručně. Házení zničenou plechovou se ujala Janka, která trefila dvakrát po sobě strom. Věž z plechovek taky trefila přesně doprostřed, ale jen horní patro (větřík chvilku před hodem byl daleko úspěšnější). Takže dalších 25 minut pohody. Ale oproti Drahošům i Sešlosti jsme 5 minut vydělali. Odcházíme skoro poslední.
Rychle přečíst a jde se na tramvaj.
Zapisujeme do čtvrecového rastru a Janka čte.
Janka měří, převádí na písmena, já diktuju řecká písmena a hurá do tunelu, kterému jsme se na Bedně kvůli záseku vyhnuli. Zatím, co šifra, to 10 přeskočených týmů. Teď už to tak rychle nepůjde.
Eliška si všímá, že číslice jsou do čtyřky, Sváťa převádí z pětkové do desítkové soustavy, Janka říká písmenka. Další rychlovka. Na Husitské potkáváme Karlose se Spícími voly, kteří mají radost, že nás dohnali. Po pár metrech ale zjistí, že jsme nejspíš dál, když nezahneme k šifře. Pro přesum volíme MHD, pěšky se určitě ještě dost nachodíme.
Eliška si všímá, že všechny shluky jsou trojznakové, Janka skládá Brailla a jdeme. Než přijede tramvaj, dojdou na zastávku další asi 4 týmy a poprvé tak klesáme v pořadí.
Nápovědu ve středech slov vidíme hned, Sváťa chce dvojice zakreslit do abecedních souřadnic. Já mu to chvilku vymlouvám, že z tak hezkých slov nemůže vyjít pěkný text, ale nenechává se odradit. Písmenka opravdu tak hezky nevyšla, ale čteme řešení a podél známých míst ze studií vyrážíme. Obávaná šestka byla díky Sváťovi průchoďák a přeskakujeme polovinu týmů před námi.
Posílám heslo Regiojet a zrovna kolem nás projíždí Regiojet. Jít podle popisu zavrhujeme, pohledem na mapu to ani reálné situaci neodpovídá. Po chvíli najdeme semafor a přes most vyrážíme. Drahošové tady byli bleskurychlí, a tak zase o jedno místo klesáme.
Dlouho se snažíme pojmenovat obrázky dvouslovnými názvy, po čase Sváťa objevuje názvy stanic metra, žlutá Florenc říká, že si máme všímat tras, tak je zakreslíme, dořešíme nejasnosti (překvapivě poslední jsme dali Malostranskou) a jdeme. Autobus jede za 5 minut, tak na něho počkáme.
Po chvíli si všímáme chemických narážek, Presslovo názvosloví nás vede na přípony. Úplně dobře to nevychází, ale Janka nachází na mapě Šmukýřku, která na několik písmen sedí, a povede se doladit i ten zbytek. Vyrážíme. Sice nevíme, čemu přesně se říká Šmukýřka, ale dojdeme přímo k šifrám.
Janka, která automaticky převádí všechna čísla na písmena, čte rovnou Střed X. Všímáme si červených teček, tučných nápisů, písmene x uprostřed. Snažíme se podle popisu s pomocí googlu přijít na to, co je to za objekty, nedaří se, ale takhle přece šifra nemůže být postavená. Sváťa si všímá, že LOM KAVKA dává v přesmyčce skoro Malovanku (to je ostuda, že nám křížovkářům musí s přesmyčkami pomáhat hosté). Sice to ta Malovanka není, ale objekty dáváme, zakreslujeme do mapy a vyrážíme. Dohledání nám trvá o něco déle, já hledám přímo u usedlosti a nacházím doupě bezdomovců, Janka se Sváťou, když se dlouho nevracím, jdou přímo do středu kružnice a nacházejí ochutnávací louku.
V prvních dvou rundách jdou ti, co umějí pít a snaží se poznat, co nám tam trhovci nechali a jsou tím tak posedlí, že si moc nevšímají tabulek okolo. Ve třetí rundě se dostávám na řadu já, skoro abstinent, všímám si ukrytých čísel a tajenka je na světě. Překvapivě i tady jsme přeskočili další tým. (Koukám, že odpadly dosud vedoucí Pralinky. To je mi ale překvapení.)
První šifra, která nám dala opravdu zabrat. Mocniny máme hned, po zápisech typu 3^2^2 zkouší Sváťa jeho oblíbený polský kříž, ale nechytá se, nakonec se shodneme na základech 3, 5, 6, 8. Tím na dost dlouhou dobu skončíme. Po mém návratu z venčení říkají holky, že některá čísla jsou jenom na konci, já si všímám, že celé pořadí je až na 125 určeno jednoznačně, vzpomenu si, že sedm je nejenom trpaslíků a dnů v týdnu, ale i římských číslic. Při přepisování vidíme zase mocniny. Janka se Sváťou odmocňují na mobilu, a tak je hned napadne mobilní klávesnice. Cestou na další stanoviště si uvědomujeme, že ten první krok byl stejný, jenom obráceně. Šifru považujeme za dost těžkou, a tak jsme zvědavi, kterým směrem v pořadí jsme se posunuli. Žádným.
Přichází chvíle Sváťova oblíbeného polského kříže, který se ho snaží napasovat na každou šifru. Konečně to vyšlo! Tak vyrážíme. Je jasné, že jsme nějaké týmy přeskočili. Těžko hádat kolik, když je SMSinfo tak skoupé na informace. Po odeslání SMS tak nevěřícně koukáme, co se nám to povedlo. Na vítězství nepomýšlíme (ale představa je to krásná), protože zaseknout se může kdokoliv kdekoliv, ale do cíle bychom už snad dojít mohli.
Co s tím, je jasné hned, jenom realizace se nám nedaří moc efektivně (ach, ta geometrie). Nakonec po nějaké té opravě vyčteme i řešení. Stále první!
Předposlední nebo možná poslední šifra... Koukáme a nic. Hledáme skryté nápovědy a nic. Zkoušíme větný rozbor, zkoušíme kriticky zhodotit text, zkoušíme použít na 12 vět kalendář, a stále nic. Začíná být zima. Jdu se projít a stále nic. Když už jsme tak daleko, tak to přece nevzdáme. Provádíme přesun proti trudnomyslnosti na sluníčko. Příjemně se usíná. V podstatě jsme stále na začátku, kromě lehce násilného textu nevidíme nic podezřelého ani návodného. Skrytou diakritiku nevidíme, tapür mezi ostatními šifrovačkami není nijak podezřelý. K morseovce, která byla použita na předchozí šifře, taky není zásadní důvod. Buďto nám něco podstatného uniká anebo se postup musí hádat. Posledních několik hodin už vyloženě čekáme na vysvobozující polední zvony a na otevření restaurace se záchodem.
Kéž bychom patřili mezi výhradně tři týmy, které tuto šifru vyřešily. Kéž bychom byli v cíli klidně i poslední. Ale my jsme se tento nádherný den z březnových do cíle nedostali... Posíláme kapitulační SMS a rozjíždíme se domů. Ještě je naděje, že šifru nikdo nedal a že jsme vyhráli. To bychom ale orgům nepřáli a 3. místo je taky hezké.
Hru jsme si velice užili, útok ze zadních pozic máme raději než plácání se někde v čele. Já jako vláčkář jsem si ji užil ještě o něco víc než ostatní. Hra byla moc hezká, výborně připravená, bez jediného zádrhelu. Jsme rádi, že se zase pomalu začínají objevovat hry typu "staré dobré Bedny", tj. hry, ve kterých si vystačíme jenom s tužkou nebo papírem (to rozhodně neznamená, že by všechny měly být takové - jen ať jsou různé, ať si máme z čeho vybírat). Už se moc těšíme na příští ročník! My jednou dojdem!
Zapsal Bingo.
(Nezapomeňte, reportáž obsahuje nějakou tu šifru, ale žádný tapür vám s ní nepomůže.)